Otázky a odpovědi

V čem jste jiní?

Naše jedinečnost je ve volbě, kterou může každý rodič i dítě volit. Nemusíme děti hodnotit, známkovat, zatěžovat domácími úkoly, děti srovnávat, ani omezovat jejich docházku s maximálním počtem zameškaných hodin. Každé dítko má možnost se vyvíjet ve vlastním tempu i naladění. Toto si ŽÁDNÁ škola s akreditací MŠMT, dovolit nemůže.

Jak tedy děti učíte, když nic nemusí?

Děti neučíme, ale jsme jim aktivními průvodkyněmi na jejich cestě poznávání. Děti se přirozeně a spontánně již od narození ptají. My jejich otázky rozvíjíme, dokládáme a pomáháme jim najít cestu, kde najdou odpovědi adekvátní jejich vývoji i vnitřnímu zájmu. Upřímně, neexistuje dítě, které by nic nezajímalo... ;-) I abeceda a počítání se dají naučit i jinak než jen z učebnic.

Jak se můžou látku naučit, když můžou přijít do školy jen někdy?

Naučit se látku a aplikovat ji v životě jsou dvě diametrálně odlišné věci. Tak jako dospělí i děti slyší informace několikrát, z různých úhlů. My děti vedeme k tomu, aby se získáváné informace učily i uplatnit v životě. Proto informace neustále opakujeme, neprobíráme je tedy pouze jednou, ale necháváme děti, aby si přirozeně kontrolovaly, jak moc věcem v daný okamžik rozumí a chápou je. Je jen na nich, jestli tématu porozumí při první či patnácté "návštěvě". Nechceme, aby z nich byly "řidiči" s bezchybným testem při zkoušce, ale nepezpeční sami sobě i ostaním na silnici života... ;o) Přejeme si, aby uměly situaci vyhodnotit a logicky a spontánně zareagovat. Toto je něco, co jim v jiném školním zařízení nabídnuto nebude.

A nemusí si na systém zvyknout, když tam stejně jednou budou muset jít? Třeba na střední školu, učiliště, atd.

Jsme toho názoru a zkušeností, že děti se enormně vyvíjí ještě v období 1. stupně ZŠ, tzv. mladšího školního věku. V tomto období si ukotvují náhled na sebe samé, zesilují vlastní sebeúctu a tím i úctu k jiným. V období před pubertou jsou z nich již silné osobnosti, které jsou natolik pevné, že uesou emocionální zátěž, běžné školní stresové zážitky a současně mají dostatek sebereflexe, aby si vymezily hranice respekujícím způsobem a nedovolily, aby s nimi bylo neuctivě zacházeno. Každý moudrý rodič bude v tomto modelu chování své dítě podporovat a v případě potřeby mu vybere takovou školu, kde jsou pravidla respektující komunikace již ukotveny. A přiznejme si, kolik z nás bylo "zvykáno" na různé situace a přesto si introvert nezvykne na extrovertní chování, direktivní osoba na empatický přístup a podřízený na autoritativní přístup nadřízeného...